
|
Diskuzní fórum |
Publikováno dne: 23.1.2007 (aktualizováno: 09. 06. 2009) Refluxní choroba jícnuKarel Lukáš, Aleš Hep
Co je refluxní choroba jícnu? (definice) Gastroezofageální reflux je zpětný tok žaludečního obsahu ze žaludku do jícnu, u některých osob, ale může být gastroezofageální reflux tak výrazný, může způsobit poškození jícnu, hltanu, hrtanu a respiračního traktu. Pro stavy, kdy dojde k poškození, je používán termín refluxní choroba jícnu, která vzniká při selhání ochranných antirefluxních mechanismů. Při dlouhodobém a/nebo častém opakovaném styku sliznice jícnu se žaludečním obsahem, dochází ke slizničnímu poškození. Refluxní choroba jícnu (refluxní choroba, refluxní nemoc, gastroezofageální refluxní choroba) je onemocnění způsobené výrazným zpětným tokem žaludečního obsahu (refluxem) do jícnu. Nejčastějším následkem a manifestací gastroezofageálního refluxu je zánět jícnu (refluxní ezofagitida). Tento zánět může být jasně patrný při endoskopickém vyšetření, nebo může být prokázán mikroskopicky z odebraných vzorků (mikroskopická ezofagitida). Extraezofageální refluxní choroba zahrnuje chorobné procesy v jiných orgánech (nejčastěji v dýchacích cestách). Vznik refluxní choroby jícnu je dán nerovnováhou mezi faktory agresivními – útočnými a defenzivními – ochrannými. K faktorům agresivním je řazeno složení gastroezofageálního refluxu, u kterého hraje hlavní roli koncentrace kyseliny solné, dále pak přítomnost žluče a enzymů ze slinivky břišní. Těmto faktorům mohou napomáhat hiátová kýla, porucha vyprazdňování žaludku, nedostatečné domykání vrátníku a návrat dvanácterníkového obsahu do žaludku. Klíčovým momentem vzniku refluxní choroby je délka styku jícnové sliznice s vracejícím se žaludečním obsahem. Z ochranných faktorů působí: 1.antirefluxní bariéry (nejdůležitější součástí je dolní jícnový svěrač), 2. očista jícnu od obsahu, kde působí gravitace, jícnové stahy a očista spolykanými slinami) a 3.tkáňová rezistence – tj. odolnost sliznice k nepříznivým vlivům. Podezření na onemocnění nejčastěji vzbudí příznaky sdělené pacientem.Onemocnění se projevuje příznaky jícnovými a mimojícnovými. Z jícnových příznaků jsou uvedeny nejtypičtější.
Část nemocných s refluxní chorobou je zcela bez příznaků (asymptomatická). Zejména se to týká nemocných ve vyšším věku a onemocnění se projeví až komplikacemi. Z mimojícnových příznaků se mohou objevit, např.: pocit suchosti v krku, pálení v ústech a ztráta chuti, chrapot, chronický kašel, noční kašel, záněty průdušek i astma. Po zjištění subjektivních údajů pacienta, je možno přistoupit k vyšetření a to v první řadě k endoskopii, kdy je do jícnu zavedena ohebná trubice s optikou. V některých případech napomůže odběr drobných slizničních vzorků s následným vyšetřením. odebrané tkáně pod mikroskopem. Jindy je vhodné vyšetření rentgenové nebo změření kyselosti obsahu zatékajícího do jícnu v průběhu 24 hodin (pH-metrie). Komplikacemi refluxní choroby jícnu (obvykle erozivního jícnového zánětu) mohou být: zúžení – striktura, vředy, krvácení, a tzv. Barrettův jícen. Barrettův jícen přeměna slizničního povrchu směrem k buňkám, které se při dlouhodobém neléčeném průběhu mohou přeměňovat v buňky nádorové. Diagnóza Barrettova jícnu je možná pouze na základě mikroskopického vyšetření vzorků sliznice jícnu. Možnosti léčby refluxní choroby jícnu spočívají v současné době ve: 1. snížení objemu a účinnosti žaludečního obsahu, tedy ve zmenšení škodlivého vlivu refluxátu (zejména žaludeční kyselosti) nebo ve 2. zvýšení jednoho nebo více jícnových ochranných mechanismů: a. zlepšení domykání dolního jícnového svěrače, b. zvýšení jícnové očisty, c. ochraně jícnové sliznice, d. zvýšení tkáňové odolnosti. O léčbě konzervativní či chirurgické musí lékař rozhodnout pro každého pacienta individuálně. Prognóza onemocnění je při dostatečné léčbě dobrá. Dostatečná léčba zlepšuje kvalitu života nemocných na úroveň normální populace. Léčba zahrnuje: 1. režimová opatření a léčbu 2. medikamentózní, 3. chirurgickou a 4. endoskopickou.
|